Obecné informace o směrnici NIS2
V České republice již existuje zákon č. 181/2014 Sb. o kybernetické bezpečnosti u nějž dochází k novelizaci. Velkou výhodou pro Českou republiku je, že jako jeden z mála členských států měla v této oblasti díky zmíněnému zákonu zkušenosti, a proto také mohla významně přispět k obsahu první směrnice NIS.
Nyní přichází Evropská unie s prohloubením tohoto rámce, který reprezentuje nová směrnice o kybernetické bezpečnosti – tzv. NIS2. Česká republika však může těžit ze své výhody kvalitně zpracovaného zákona o kybernetické bezpečnosti, neboť velká část změn prezentovaných v NIS2 míří směrem k současné české regulaci. Pro organizace, kterých se týkala již původní směrnice NIS, se toho tedy v praxi příliš měnit nebude.
Směrnice NIS2 v souladu s čl. 2 nepočítá s tím, že by ukládala povinnosti úplně každému, kdo danou službu poskytuje. Vývoj dovedl její tvůrce k tomu, že primárním způsobem stanovení, jestli soukromá nebo veřejná organizace spadá pod regulaci směrnice, je současné naplnění následujících dvou pravidel:
Speciální pozornost při posuzování velikosti podniku podle výše uvedeného evropského předpisu je potřeba věnovat přičítání velikosti dalších organizací k velikosti mé organizace v rámci kategorií tzv. partnerských nebo propojených podniků. Především v případě koncernového řízení to může v praxi znamenat, že dceřiná společnost, která by sama o sobě byla velikostí malým podnikem bude při připočtení velikosti mateřské společnosti např. středním nebo velkým podnikem.
Univerzálním pravidlem podle čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice NIS2 je, že do kategorie „essential entity“ spadá taková organizace, která poskytuje některou ze služeb uvedených v příloze I směrnice a zároveň je velkou organizací (slovy českého překladu směrnice NIS2 „překračují stropy pro střední podniky stanovené v čl. 2 odst. 1 přílohy doporučení 2003/361/ES“). Zrcadlově k tomu, střední organizace, jejíž služba je uvedená v příloze I, nebo střední a velká organizace, jejíž služba je uvedená v příloze II, spadá do kategorie „important entity“ (podle čl. 3 odst. 2).
Organizace, na které se směrnice NIS2 vztahuje, mají povinnost zavádět a provádět bezpečnostní opatření. Tuto povinnost mají organizace nehledě na to, zda jsou v kategorii „essential entity“ nebo „important entity“.
Směrnice NIS2 v čl. 20 zdůrazňuje odpovědnost vedení organizací za schválení a zavádění bezpečnostních opatření ke snížení rizik pro kybernetickou bezpečnost. Součástí těchto požadavků je také to, že vedení organizací má povinnost osobně absolvovat školení na téma kybernetické bezpečnosti a podporovat v těchto školeních také své zaměstnance.
Zvládání incidentů (směrnice používá v čl. 6 odst. 8 pojem „řešení incidentů“) je jedním ze základních bezpečnostních opatření. Přesto, že organizace dělá vše pro to, aby incidentům předcházela, může incident nastat. V takovém případě si s ním musí být nejen schopna poradit, ale směrnice NIS2 požaduje ve svém čl. 23 také to, aby organizace některé incidenty oznámila stanovenému týmu CERT, resp. CSIRT.
Směrnice v čl. 20 odst. 1 uvádí, že organizace spadající jak do kategorie „essential entity“, tak do kategorie „important entity“ jsou povinny hlásit takové incidenty, které mají významný dopad na poskytování jejich služeb, přičemž v odst. 3 uvádí základní body, jak významný incident poznat. Protože jsou tyto body stanoveny následujícím způsobem:
Kromě samotného výkonu kontroly u organizací v kategoriích „essential entity“ a „important entity“ může dozorový úřad dle čl. 32 odst. 4 a čl. 33 odst. 4 směrnice také:
Aby bylo možné požadavky směrnice NIS2 po promítnutí jejího obsahu do českého právního řádu efektivně vymáhat, zavádí směrnice sadu sankcí a kontrolních a donucovacích prostředků. Ty je možné v případě jejího porušení a v rámci předcházení potenciálnímu porušení použít.
Sankce a donucovací prostředky jako takové nejsou v regulaci kybernetické bezpečnosti žádnou novinkou. Zákon o kybernetické bezpečnosti je má ve svém znění od samého počátku. Obsah směrnice NIS2 a tedy i budoucí regulace se v obecných principech nebude tolik lišit od současné úpravy, přesto přinese několik novinek.
Směrnice také v obecné rovině stanoví nejnižší možnou úroveň horní hranice sazby pokut. Ta je stanovena pro regulované organizace v kategorii „important entity“ horní hranicí 7 miliónů EUR nebo 1,4 % ze světového obratu (podle toho, co je vyšší). V kategorii „essential entity“ je potom horní hranice 10 miliónů EUR nebo 2 % ze světového obratu (podle toho, co je vyšší).